Německý právní system patří do evropské rodiny právních systémů, které jsou široce klasifikovány jako země občanského práva. Základní zákon (ústava) je primárním základem právního systému, avšak jsou brány v úvahu i právní předpisy Evropské unie a mezinárodní komunity.
Základní zákon
Německá ústava, známá jako Základní zákon (Grundgesetz), byla přijata 23. května 1949.
Základní zákon uznává základní lidská práva, jako jsou svoboda projevu a tisku, právo na rovnost před zákonem a právo na azyl. Ústava (Grundgesetz) je základem německé komunity. Grundgesetz je německá národní ústava. Obsahuje naše nejdůležitější pravidla. Grundgesetz zajistí, že lidská důstojnost bude mimo jiné chráněna zákony a policií. Zahrnuje také to, že jste schopni svobodně vyjadřovat vlastní osobnost, pokud neporušujete práva ostatních.
Dalším důležitým principem je, že všichni lidé v Německu jsou rovnocenní bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci, původ, náboženství nebo politické přesvědčení. Policisté a soudci nemají právo zacházet s někým jinak, než podle těchto atributů. Diskriminace není povolena ani v práci nebo v každodenním životě. Tato základní práva jsou právně závazná a platí stejně pro tři odvětví vlády: výkonné, legislativní a soudní. Všechny německé zákony jsou přinejmenším teoreticky spravedlivé. Německý právní system byl ovlivněn římským právním systémem s občanskými a veřejnými zákony.
Základní zákon s anglickým překladem můžete nalézt na této webové stránce:
Veřejné zákony se týkají právních vztahů mezi občany a státem nebo projevů státu ve formě orgánů veřejné moci.
Veřejné zákony zahrnují:
Ústavní právo
Správní právo
Administrativní, občanské právo
Trestní právo
Občanské zákony se týkají právních zásad regulace občanského života, konkrétně záležitostí mezi jednotlivci.
Zákonodárství
Nejen členové německého Spolkového sněmu jsou schopni iniciovat návrhy, které vedou k novým zákonům. Spolková vláda a Bundesrat mají take právo předkládat návrhy zákonů v Bundestagu.
Bundestag (Spolkový sněm)
Národní parlament v Německu, zvaný “Bundestag”, hlasuje pro spolkové kancléře (“Bundeskanzler”) a kontroluje vládu, kterou také může volit. Pro zákony se v Bundestagu hlasuje a vítězí většina. Menšina musí přijmout rozhodnutí většiny.
Bundestag je zodpovědný za přijímání spolkových zákonů, které následně vláda zavádí.
Hlavní legislativní komora
Veškeré právní předpisy musí být schváleny parlamentem.
Přímé volby se konají každé 4 roky.
Bundesrat (Spolková rada)
Zákonodárná pravomoc je podřízena legislativnímu orgánu Spolkového sněmu.
Zastoupení federálních států.
Členové jsou jmenováni vládou (představiteli jako je premiér nebo jiný ministr)
Členové Spolkové rady jsou vždy ministerští předsedové nebo ministři ve svých příslušních spolkových státech (nebo v případě městských států Berlín, Brémy a Hamburk – starostové a senátoři). Státními tajemníky mohou být take členové Bundesrat, pokud mají křeslo a hlasují ve vládě jejich Spolkového státu (článek 51, pododdíl 1, Základní zákon).
Chcete-li získat další informace, můžete navštívit plenární zasedání. Pokud byste chtěli navštívit ono zasedání, musíte si předem objednat návštěvnické služby.
Další informace na: http://www.bundesrat.de/EN/service-en/besuch-plenum-en/besuch-plenum-en-node.html
Německý právní system patří do evropské rodiny právních systémů, které jsou široce klasifikovány jako země občanského práva. Základní zákon (ústava) je primárním základem právního systému, avšak jsou brány v úvahu i právní předpisy Evropské unie a mezinárodní komunity.
Základní zákon
Německá ústava, známá jako Základní zákon (Grundgesetz), byla přijata 23. května 1949.
Základní zákon uznává základní lidská práva, jako jsou svoboda projevu a tisku, právo na rovnost před zákonem a právo na azyl. Ústava (Grundgesetz) je základem německé komunity. Grundgesetz je německá národní ústava. Obsahuje naše nejdůležitější pravidla. Grundgesetz zajistí, že lidská důstojnost bude mimo jiné chráněna zákony a policií. Zahrnuje také to, že jste schopni svobodně vyjadřovat vlastní osobnost, pokud neporušujete práva ostatních.
Dalším důležitým principem je, že všichni lidé v Německu jsou rovnocenní bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci, původ, náboženství nebo politické přesvědčení. Policisté a soudci nemají právo zacházet s někým jinak, než podle těchto atributů. Diskriminace není povolena ani v práci nebo v každodenním životě. Tato základní práva jsou právně závazná a platí stejně pro tři odvětví vlády: výkonné, legislativní a soudní. Všechny německé zákony jsou přinejmenším teoreticky spravedlivé. Německý právní system byl ovlivněn římským právním systémem s občanskými a veřejnými zákony.
Základní zákon s anglickým překladem můžete nalézt na této webové stránce:
https://www.gesetze-im-internet.de/englisch_gg/englisch_gg.html
Veřejné zákony zahrnují:
Zákonodárství
Nejen členové německého Spolkového sněmu jsou schopni iniciovat návrhy, které vedou k novým zákonům. Spolková vláda a Bundesrat mají take právo předkládat návrhy zákonů v Bundestagu.
Bundestag (Spolkový sněm)
Národní parlament v Německu, zvaný “Bundestag”, hlasuje pro spolkové kancléře (“Bundeskanzler”) a kontroluje vládu, kterou také může volit. Pro zákony se v Bundestagu hlasuje a vítězí většina. Menšina musí přijmout rozhodnutí většiny.
Bundesrat (Spolková rada)
Členové Spolkové rady jsou vždy ministerští předsedové nebo ministři ve svých příslušních spolkových státech (nebo v případě městských států Berlín, Brémy a Hamburk – starostové a senátoři). Státními tajemníky mohou být take členové Bundesrat, pokud mají křeslo a hlasují ve vládě jejich Spolkového státu (článek 51, pododdíl 1, Základní zákon).
Chcete-li získat další informace, můžete navštívit plenární zasedání. Pokud byste chtěli navštívit ono zasedání, musíte si předem objednat návštěvnické služby.
Další informace na: http://www.bundesrat.de/EN/service-en/besuch-plenum-en/besuch-plenum-en-node.html
-
Add a note